Toulky přírodou u nás |
Poezie kolem nás |
Poezie a hudba |
Léto |
Včelka |
Šumavský Expres |
|
Jaro na sídlišti |
v Pardubicích - Polabinách |
2007 |
Sněženky, krokusy mrazu si okusí, když teplo února hlavu jim poplete Že jaro bude dřív, je už dnes na snadě, když slunce vzbudilo květy na zahradě |
Leze žába z kaluže, že v ní bydlet nemůže, že je černá od oleje, co tam někdo z lidí leje. Půjde bydlet do rosy, než se tráva pokosí. Rozhodnutí jsou to těžká, ale je to obraz dneška. | Jde v únoru na procházku, život při tom dává v sázku, na asfaltu vodu hledá, ale ouha, třikrát běda. Celé tělo při tom bolí, zůstalo tu z zimy soli, nervy plné napětí, , riskuje zde přejetí. |
Pavouček vždy čeká v síti, až se muška zase chytí, smůlu má když do ní vletí místo mušky jenom smetí. Zatím dneska je to bída, nic tam není,tak nehlídá. Svoji kořist dává v sázku když si vyjde na procházku. |
Čmeláci jsou pilní hoši kapsy pylu v hnízdo nosí. i když je špatné počasí vyhrávají na své basy. A když slunce pěkně svítí je jich plno na všem kvítí. Nemívají spolu vády, jsou dobrými kamarády. | Motýlek se v klidu sluní na okvětí blízko tůní prochází z květu na květ hledá co by ještě sněd. Když vše prošel znovu vzlét hledat další čerstvý květ, když ho najde klidně sedí jen nektaru v něm si hledí. |
Sedí vážka na rákosu, kamaráda hledá. Ztratil se jí nad rybníkem, už je z toho bledá. Že ho sezob asi ten pták, co tu letěl kolem Ještě štěstí,že tu nebyl, když jsme byli spolem. |
Vidíš hopsat neustále tuhle malou kobylku, nedá se ani prohlédnout, nepostojí na chvilku. Možná, že se přec unaví a na místě počká Ten kdo mívá trpělivost jistě se pak dočká. |
Je to fuška takhle tahat, po stromečcích nitě. Neustále opravovat potrhané sítě. Až to spravím, jen si počkám, na chviličku na to, že se zase někdo chytí a bude stát za to. |
Housení se housenka, říká je to špatenka, už abych tou kuklou byla, takhle se nehousenila a nastal můj zlatý věk, stal se ze mne motýlek. Místo lezu po suchu, zalítat si ve vzduchu. |
Tenhle koník, to je poník a rád děti povozí, za to má teď dobré bydlo a neví nic o nouzi. Děti to jsou jeho hobby, bývá s nimi je legrace, těšívá ho,že jdou za ním a může jít do práce. |
Hafi,hafi, co tu děláš, v tomhle našem místě, že jsi cizí to už cítím, jak jsi přišel jistě. Koukej padat, než se zvedne celá naše smečka. Teď zavrčím,pak tě rafnu. Konec ,šmytec,tečka. |
Čmelák |
|||
Vlezl čmelák do ibišku, má pyl v hlavě i na bříšku, přesto lítá po sadu a má dobrou náladu. Hledá zase další květ, aby ještě něco sněd. Už ho našel v něm si vrčí, jen zadeček z květu trčí. |
Včelka stále nektar sbírá, do úlu jej nosí, na česnu pak kamarádky o pozornost prosí. Tancem jim tam ukazuje, kde ty květy leží a pak rychle předat náklad dovnitř úlu běží. |
Hlavičky z podrostu vystrkují, po zlatém slunéčku pokukují. Už brzy rozvinou v plné kráse, když modro ladoněk zmizí zase. Doplní modřence barvou kvítí, když jen žluť v záhonech kolem svítí. Soupeří s oblohou barvou svojí, když barva květů se spolu spojí. |
Čmelák Brunda Brundibár prolétal už květů pár, vlez do květu ibišku umazal se na bříšku. Doma už ho nechtěli a tak bručí v posteli. Sám musí spát v komoře a lítat jen po dvoře. |
Kosák |
Včelka |
Muška |
Brouček |
Pro slimáčky sypou zrní, kosák na to kouká z trní. Mám teď hledat žížaličku? Dám si ďobes po zrníčku! Za chvíli už je mu špatně, po zrníčkách vidí matně. Milý kose třikrát běda, slimáky tu ničí věda. |
Pampeliška je vždy chutná a tak včelka není smutná, když nalezne její květ, k hodům může posedět. Květy září v plné kráse, kamarádek dovolá se, pak hodují všechny spolu, v pampelišek zlatém stolu. |
Tahle muška má se k světu nosí sebou násosku Snadno pije nektar z květu, vypije s ní termosku. Je to jenom přirovnání, že vypije z květu střik, který bývá nedostupný, a umí co kolibřík. |
Tak mám slanit, nebo skočit, nebo slézat po úboči? Jak mám zdolat tuhle výšku, když mně bolí tolik v bříšku. Dolů jiné cesty není, domů musím do setmění. Jistě už se o mne bojí, že jsem zmizel někde v chvojí. |
Včelka |
|||
Včelka pilně navštěvuje na větvičce každý květ. Na svých nožkách pyl si nese, když má k úlu zaletět. Květy přitom opyluje, aby nesly ovoce. A tu jejich pilnou práci vídáme rok po roce. |
Jedna kočka, druhá kočka, ani jedna však nepočká. Chceš-li je mít v digitálu, nelze na ně zapět chválu. Každá jiná ve své kráse. jedna druhé podobá se. Neposedí, nepostojí, možná že se trochu bojí. |
Tamta černá jak čert z pekla, mrkla na mně neutekla, za to žlutá blahem září, chce být hvězdou čtu ve tváři. Klidně češe prackou líce, chce být krásná asi více. Kouká na mne jen po očku, jak namířím na ni čočku. |
Třetí, čtvrtá pryč mně běží zachytím je asi stěží. Nevím jestli mně to vyjde, půjdu na ně brzy jinde. Už to cvaklo, mám je tedy ty strakaté neposedy. Tak jsem fotil už v únoru, na zahrádce do úmoru. |
Pardubice centrum |
Pardubice Závodu míru |
Pardubice centrum |
Pardubice,Pardubice láska moje dávná sice ale stále mám je rád Pardubice,Pardubice kdo vás poznal nechce více stále se k vám vrací zpět. |
Pardubice,Pardubice hokej,koně,perník zvíce, to zná nejen pardubák Pardubice,Pardubice, květy,zeleň na ulice, to zná každý pardubák |
Pardubice,Pardubice kdo vás poznal stále více bude se k vám navracet Pardubice, Pardubice i kdo v dáli žije sice jednou se vám vrátí zpět. |
Pardubice centrum večer |
Pardubice centrum a Závodu Míru |
Kunětická hora |
Okna
Spadl nám vesmír do klína, v tisících oknech, září tu. Za jejich světly choulí se, planety rodin, ve skrytu. Je každá jiná z těch planet, svou barvou, teplem, jasem. Některá sálá pohodou, v další se blýskne - časem. Večer, když světla probudí, v sídlištní galaxii, temnotou barvy začnou znít, světelnou poezií. |
DUHA Zeleň polyká střídmý déšť, a parný den se osvěžil, s povděkem za to nad město překrásnou duhu nakreslil. Celé město zas koupe se, v zlatých paprscích slunečních, na pískovišti před domem ozval se znovu dětský smích. |
KUNĚTICKÁ HORA Opředena uzlíčky roků, znáš tenhle kraj. Je tvůj a ty patříš k němu. K úrodné zemi i mokřinám luk, závojům mlh,které Labe přineslo ti k věnu. A zůstal tvůj, ač v mnohém se již změnil. Má zelenavé oči písníků, kadeře dýmu elektráren. Rojnice kombajnů plazící se, zaprášené, zralým lánem. Máš parfém smogu města, s vůní kávovin a parafinu i chemie ti dýchá do tváře. Ty přesto sněžíš plátky květů na stráních svých, vždy na jaře. |
Jaro na Polabinách |
Jaro na Polabinách |
Písák Stéblová |
STROMY Přišly sem s námi, stromy, domovy našich ptáků, když lány obilí se změnily, na kvádry paneláků. Listoví jejich korun, ztiší hluk, osvěží zdejší vzduch, tu přezáhadnou směs, co přináší, zběsilý městský ruch. |
NÁVRATY Skládanky z betonu vsakujete v sebe proud radostí, bolestí, dětských snů, i netečnosti, která zebe. Chladivé, žhavé, tiché i hlučící, často i proklínané, přec se k vám vracíme rádi, pro ty své milované. |
STÉBLOVÁ Večer se prohlíží ve vodním zrcadle a s jeho obrazem vlnky si hrají. Opar si usedá na schnoucí traviny, chladivou rosu večera tají. Probouzí k tanci nad břehem komáry, ukryté před sluncem pod listovím. Rybář se zadumán zahledí na splávky, z ohníčku u vody zavoní dým. |
Podzim Lázně Bohdaneč |
Podzim na Polabinách |
Podzim na Polabinách |
PODZIMNÍ A mám tě asi stále rád, i když to možná sám už nevnímám a ani ty. To horké léto prošlo zřejmě kolem nás. Teď podzim zvolna listí pestře zabarví. Vždyť my jsme čas. Snad spojuje nás příchuť slz i mořských vln. Třeba i babí léto, před podzimem. Přec běží ve mně scenerie prošlých dní. Estráda života i to jak společně jsme sami sobě stínem. |
PODZIM Barevné dopisy napsaly stromy létu, řeky schoulily se do hedvábí mlh. Módní hněď oranic náhle je tu, když podzim do krajiny vtrh. Lidé sebrali poslední zlaté pruty, jež babím létem byly nabídnuty a den se začal válet v nedbalkách. |
PRINCIPÁL Principál podzim otevřel svou scenerii, s přemírou barev svojí melodií v skulinách rámů, na oknech. Létu se vydral z prsou již poslední vzdech a v ohlas jemu, zaznělo štěbetání ptačích sněmů před jejich letem na dalekou pouť, když podzim začal den ve výhni barev kout. |